
Přiznání manželky, která už není taková jako dřív
V minulosti jsem netrpělivě čekala na jeho návrat.
Připravovala jsem slova, uklízela dům a usmívala se z celého srdce.
Nyní však slyším zvuk dveří a nic se ve mně nehne.
To je to, čeho se bojím nejvíce.
Už se tolik nezlobím a už nevyčítám.
Stala jsem se bolestně klidnou.
A pozdě v noci jsem pochopila pravdu:
Žena neochladne najednou, vyhasíná postupně, dokud nepřijde den, kdy už nemá co říct.
Přesto v malém koutku mého srdce jsem si přála, aby si toho všiml…
Než se mlčení stane koncem.





